Rybáři Jaroměřice
Info MO Fotoalbum Podmínky Mládež Výročky Historie Povídáme si Recepty Revíry Kontakty
 
 
Povídáme si
zážitky, historky, příběhy našich rybářů

 

Léto 2010

No, žádná superpohoda. Chytal jsem několik dní na rybníku Utopenec (revír Bačický potok) u Myslibořic. Obsádka - hlavně kapr, lín, bílá ryba a taky nějaký ten dravec. Velcí kapři v rybníce byli, ale na mi už nezbyli. Brali hlavně podměreční a v prvních dnech podzimu už ani ti ne. A co mě tedy poněkud vyvedlo z poklidu? Přijelo auto, vystoupil mladík a nesl k vodě plastovou nádobu. Ukázal obsah rybáři sedícímu opodál a ten přivolal i mě, abych se šel podívat. V nádobě byla nádherná ryba, která dostala v příštích minutách svobodu. Žádný obr, ale jak se říká, malé ryby taky ryby. Tahle měřila kolem 45 cm. Taky jsem si ji pohladil, ještě nikdy jsem se takové nedotknul. Povrch nebyl nijak příjemně hladký, hebký, ani drsný, spíše připomínal tlustou sukovitou hul. Když jsem dával kolegům rybářům hádat co jsem viděl, první dva byli zcela mimo ve svých třech pokusech. Třetí rybář mě ale hodně překvapil - uhodl hned na první pokus. Když jsem mu řekl, že nejde o žádnou tuctovou rybu, řekl hned - jeseter malý. A pak se pochlubil, že už jej chytil také. A tak jsem si na netu našel, že na Slovensku se chovají i v rybnících, že je to údajni chráněný živočich (mnozí rybáři to ale zpochybňovali). V každém případě mě potěšilo, že takové ryby v našich revírech jsou.

Zdeněk Matoušek


Prázdniny 2008

Dne 1.7. 2008, po úspěšném zvládnutí státní zkoušky z fyziky na MU mi začaly prázdniny. První kroky ze zkušební místnosti nesměřovaly, jako u většiny spolužáků, do hospody, ale do rybářských potřeb. Na oslavu ukončení bakalářského studia jsem si vyrazil koupit nové navijáky. Chtěl jsem doplnit sbírku svých „kolovrátků“ o menší naviják od firmy shimano. Mám několik surfových navijáků, jež jsou vhodné na velké vody, ale manipulace s nimi na řekách nebo menších rybnících je trošku neohrabaná. Zvolil jsem tedy již předem vyhlídnuté navijáky Shimano Aero GTE 6000 C. Jak jsem již zmínil jedná si spíše o menší typ kaprového navijáku baitrunnerem (volnoběžnou brzdou). Hned druhý den jsem podle plánu odjel na ryby, abych tyto krasavce mohl ihned odzkoušet. Navinul jsem na ni silony o pruměrech 0,225mm (na volné vody) a 0,30mm (do vázek).

První moje výprava směřovala na revíry v okolí Jaroměřic. Zde jsem nachytal spoustu krásných kaprů, ale bohužel ve velikosti pouze do 60cm. Další moje výpravy směřovaly na kapraořkou Mekku, jíž jsou pálavská jezera. Zde se již váhový pruměr ryb začínal příjemně zvedat. Poslední den výpravy jsem dokonce dostal rybu, kterou snad nebylo možné ani otočit. Bojovala o každý centimetr vlasce a rozhodně se nehodlala vzdát! Když už jsem ji přitáhl o více než 200m ke břehu, stala se nemilá skutečnost - ryba se bohužel vyháčkovala. I přes tento smutný finish bych každému rybáři přál zažít tento nezapomenutelný zážitek.

Nyní se na řadu dostaly i další vody jež mám v oblibě a zde se konečně sbíraly body v podobě již téměř trofejních úlovků. Posoudit zda se jedná o trofejní rybu si ovšem musí každý sám, protože každý má tuto hranici posunutou někam jinam. Pro mne ryby o velikosti od 72cm do 80cm byly již z kategorie, která si zaslouží fotky. Byly to nádherné 2 týdny u vody.

Mezi jednotlivými výpravami jsem si ještě tu a tam zašel na obecní rybník trošku spravit chuť. Mezi osobní úspěchy, na této vodě, mohu zařadit ulovení několika amurů ve velikosti okolo 70cm(na silon 0,14mm!) a kapra o délce 83cm. Je vidět, že velké ryby neskrývají jen velké vody, ale i obyčejný obecní „brčálník“.

Abych nezapomněl, o prázdninách jsem vyrazil také na dvě dvoudenní výpravy na Rokytnou 5, kde jsem nalovil několik krásných kaprů na boilies. Největší z nich dosahoval délky 65cm, což považuji za úspěch. Jediné co mne na této vodě velmi mrzelo, že při druhé výpravi jsem narazil na partieku mladíku, kteří si spletli patrni rybník s hospodou. Celou noc dilali kravál a ráno po nich zbyl boeh posetý odpadky. Do tei mne mrzí, že jsem tuto skupinku nevyfotil a neumístil jejich fotografie na web, aby byli všem na oeích. Na druhou stranu jsem na této vodě potkal i rybáře naprosto opaeného chování. Dokonce po tichto výtržnících celý boeh uklidil. Je smutné, že to tak musí být.

Abych se vrátil k tim delším výpravám, tak koncem srpna jsem se vydal ještě na 6 dnu navštívit Dyji, kde je opravdu rybářský ráj. Na této výpravi jsem ulovil spoustu kapru okolo 60cm s váhovým prumirem kolem 5-6kg. Mil jsem sice smulu na menší ryby, ale pobyt v džungli ve spoleenosti bobru, labutí, divoeáku a nepřeberného množství ptáku má také nico do sebe. Jediné co mi nedilalo radost byl uragán, který právi procházel přes naše území a zanechal po sobě spoustu popadaných stromu v naší tisné blízkosti. Ale ani nepoízeo počasí nás neodradila.

Další krásnou vichoici jsem zažil poslední týden v srpnu, kdy jsem bivakoval na jedné větší vodě JM. Ve 2h v noci byla hladina jako olej, ale během 10min se zvedl silný vítr. Byly metrové vlny a vše co nebylo přitlueené k zemi létalo vzduchem. Jediné co na takovémto počasí je pozitivní je okamžité zvýšení aktivity ryb. Okolo půl 5 ráno i přes silný vítr jsme s kolegou zdolali prvního většího kapra 11,5kg tižkého a 82cm dlouhého. Vítr ještě lehce polevil a já zdolal ještě většího gigantického lysce, jehož foto také přikládám. během této výpravy jsme spolu s kamarády zdolali ještě asi 10 kapru ve velikostech od 70cm do 90cm. Tato výprava byla krásnou tečkou za prázdninovými výpravami. O tom jak se dařilo od 1. záoí se zmíním ještě koncem roku, ale už tei mohu prozradit, že je na co se tišit!

Na závir bych ještě chtil vyzvat všechny rybáře, kteří chytají ryby pro radost a ne pro maso, aby pomohli podpooit K70 (omezení horní míry kapra na 70cm), nejen v naší organizaci, a zamezili tak odnášení trofejních ryb z našich vod. S poáním krásného dne a hezkých úlovku.

Petr Šurek


Tohle (prý) není "latina" !

Tak jsem si myslel, že mi při poslouchání rybářských historek nic jen tak nepřekvapí. O veleúlovcích, o chycení 3 kapru najednou na 2 pruty, o "zaručených" nástrahách ... A přece. Dnes mi hospodář Láďa líčil, jak se jednomu našemu elenu podařilo dostat na udici bobra! No co je moc, je moc. O tom, že by se v našem rajonu boboi usadili jsem vubec neslyšel, taky jsem si nevšiml žádných stop, které boboi vždy zanechávají. Zmíniný lovec, Vláďa R., si vyšel asi na úhooe, nebo? mil nastraženou rousnici. Najednou záběr, pomalý, rozvláený... Následoval zásek a pak silný tah. Moc silný. Na hladinu vystupovaly bubliny, jak "velekapr" brázdil dno. A pak se ukázal. Bobr, blesklo hlavou Vláďovi. Podle Vládi i podle Ládi jasný bobr. Chybělo už jen, aby Vláďa "bobra" zdolal, podebral a přinesl domu! Naštistí tento závir chyběl. "Bobr" udici snadno utrhl a zmizel. Když jsem se poíhodi vysmál, byli na mi lovec i hospodář skoro zlí. Že se na háeku obeas octne i jiný tvor než ryba všichni víme. Kachna, labu?, želva, koza co ji staoenka hnala kolem - tak to se stává. O bobrovi jsem ještě neslyšel. Ale co by mohla být pravda je, že to nebyl bobr, ale jiný živoeich. Toho jsem na oece spatoil a skoro jsem se ulekl, když se přede mnou vynooil a pak s velkým šplouchnutím zmizel pod vodou. Teprve, až jsem se vzpamatoval z leknutí, jsem si tvora ( snad správně) zařadil. Byla to nejspíš nutrie. Ty před léty choval člověk z nedaleké vesnice. Pak bych této poíhodi o "bobrovi" i vioil. A do jejího kožíšku se háček připne viru snadno.

Hlavou kroutil a do stránek sepsal podle vyprávění věrohodných Zdeněk Matoušek 10.7.08


Student u vody aneb jak jsem potkal kapry

Byl nádherný podzimní den a já měl obrovskou chuť si udělat ve škole takové "rybářské náhradní volno" a vyrazit na ryby. A tak se také stalo. Bylo úterý 9. října a já hned po první přednášce ve škole vyrazil domů. Nabalil jsem menší baťoh a rodičům oznámil, že mizím na chalupu. Kolem 5. h odpoledne jsem už byl na chalupě, kde jsem zaeal chystat všechnu potřebnou výbavu. Preventivni jsem udilal ještě asi 2 kg boilisu pro poípad, že by byli kapoíci při chuti. Poípravy se protáhly až do brzkých ranních hodin. Kolem 4. h ráno jsem naznal, že už mám snad v auti úplni vše, co bych mohl na svoji výpravi potřebovat. Zbývalo jen dát si teplý čajík a pořádnou snídani. V 5 h jsem vyrazil k vodě, do auta jsem se s tím vším vybavením nemohl skoro ani vejít.
Po poíjezdu k vodě jsem byl velmi mile překvapen! Nikdo nikde mohl jsem si zvolit kterékoliv místo. Zvolil jsem tedy "flek" který mi na jaoe přinesl pikné kapry a oíkal jsem si, že by tei na zimu mohli být aspoo vykrmení. Nejprve jsem vynosil veškerou výbavu z auta a zaeal chystat stojan a pruty. Byla úplná tma a já téměř neviděl na navazování. Když jsem dovázal první prut akorát zapípaly hodinky a oznámily, že mohu zaeít chytat. Nahodil jsem na maximální vzdálenost co šlo. Ani nebylo slyšet dopadnutí olova. Připnul jsem swingery a zaeal chystat druhý prut. Asi za 20 min šela do vody i druhá udice. Prima, tei už si to vše mohu zaeít užívat, oddychl jsem si. Za chvilku zaealo svítat a já se rozhodl jít postavit bivak.
Když jsem byl zrovna za bivakem, ozvalo se z mojí kapsy kra?oueké pípnutí poíposlechu. Zprvu jsem si myslel, že to byl jen nějaký ospalý vrabec co zavadil o prut. Při pohledu na stojan jsem témir ztratil dech. Swinger byl přilepený pod blankem pravého prutu a špieka byla ohnutá úplni doleva! Kapr si to namíoil po kružnici a tím vubec neroztoeil cívku navijáku. "To bude nějakej kujón", oíkám si. Vzal jsem prut do ruky a zaeal kapra pomalu zdolávat.
První odhad byl na rybu kolem 60 cm, bral jsem to jako pikný zaeátek lovu. Když už byl kapr asi 20 m od boehu, zaealo to jít opravdu ztuha. Zaeal jsem navyšovat odhady - tak 65 cm by mít mohl. Když byla ryba 15 m od boehu, úplni se zastavila a odmítla se hnout. Oíkal jsem si, že to bude krásná sedmdesátka. 10 minut velkého přemlouvání ryby a pak jsem ji přece jen dostal ke boehu a zaeal jsem posouvat do vody podběrák. Pikni pomalu, abych ji poíliš nevylekal. Opřel jsem se pořadni do prutu a přece jen dostal hlavu ryby nad hladinu. Byl to nádherný kapr. Okamžiti jsem přehodnotil odhad alespoo na 75 cm (byla ještě pořád tma), jediné co mi stále více znepokojovalo bylo to, že se mi kapr ne a ne vejít celý do podběráku. Nakonec jsem ho tam přece jen "našlapal". Prut jsem opřel o stojan a odklopil cívku pro lepší manipulaci, vycvakl jsem ramena podběráku a pokusil se kapra vytáhnout z vody. Nastal problém - vubec se jej nedařilo jednou rukou zvednout a to už bylo jasné, že kapr má alespoo 80 cm , ale oíkal jsem si že sí? drží za nějaký kooen nebo tak nico. Zabral jsem tedy pořadni a podběrák i s kaprem ven vytáhl. Byl jsem šíleni utahanej a tak jsem byl rád, že mužu kapra položit na podložku, aby se mu nic nestalo. Ejhle, kapr byl vetší než podložka. Nyní bylo na řadi měření a vážení… Krása! 90 cm a 14kg! Nebyl to sice muj letošní "nej", ale byl to nej-kapr, kterého jsem na této vodě kdy ulovil. Nyní už zbývalo jen kapra vyfotit. Mil jsem štistí, že mne s kaprem vyfotil právi přicházející rybář. Byl sice trošku zmatený z toho, že kapry natáeím na video a pouštím zpit do vody, ale pogratuloval mi a odešel chytat.
Byl jsem hodni nadšen úlovkem a tak jsem kontaktoval kamarády. Zakrmil jsem a zaeal zase chytat. během dne přišlo ještě několik menších "kapoíku" kolem 60 cm, kteří byli poíjemným zpestoením. Tei už bylo jisté, že u vody zustanu alespoo do nedile. Netrpilivi jsem čekal co se bude dít po setminí. Zpřeátku jsem byl spíše smutný, že se záběry odmleely, ale přijel za mnou k vodě ještě jeden kolega, tak jsme si mohli alespoo pokecat. 5 minut před stanoveným koncem lovu se to ovšem stalo! Světlo levého pípáku se rozsvítilo a ozval se hlasitý zvuk. V duchu jsem si řekl: "To musí být ON, Pan kapr"! A také to tak bylo. Kamarád Bob sice oíkal, že ryba neklade vetší odpor, ale já na to odpovidil, že ráno to nebylo o mnoho jiné. Nyní už byl k dispozici i halogen a další dvi ruce připravené mi pomoci. Bob rychle smotal zbylé 3 pruty. Když jsem kapra přitáhl ke boehu dostalo se mi v tomto dni již druhého nádherného pohledu! Krásný šupináe! Nyní mi Bob bez problému kapra podebral a umístil ho na svoji vetší podložku. Míra 88 cm a váha 12,5 kg. Paráda! Bohužel, problém se dostavil záhy. Při pokusu o vyfocení zasáhla poíroda a teplota kolem bodu mrazu se projevila. Baterie ve fotoaparátu nebyly natolik silné, aby byly schopny udržet poístroj při životi. Kapr musel být tedy zapsán a umístin do speciálního přechovávacího vaku. ještě v noci jsem zavolal kamarádovi, aby nám ráno přivezl nové baterie. Tei už mi zbývalo jen nachystat vše na ráno. Boilies jsem dal do dipu a odebral se konečně spát.
Brzy ráno, ještě před zaeátkem lovu, jsem lovné místo prohodil trochou pelet a boiliesu. Bylo vidět, že kapoíci mají tyto dobroty opravdu v lásce, dokladem toho byl záběr, který přišel asi 40 min po nahození - další "rybka" kolem 60 cm. Za chvíli vysvitlo sluníeko a já naládoval do fotoaparátu nové baterie, které mi kamarád přivezl. Po vytažení kapra z vaku bylo ihned zoejmé, že už je opět plný sil. Rychle jsem udilal pár snímku a krátké video, abych zbytečně neprodlužoval kaprovo trápení a honem s ním do jeho vodní oíše. Snad se s ním zase nikdy potkám!
Zbylé čtyři dny už sice nepřinesly na břeh žádného podobně obrovského kapra, ale záběry rozhodně nechyběly! Od středy do neděle jsem vytáhl ony zmiňované dva velké kapry, dále čtyři kapry ve velikosti od 8 do 10 kg, asi 15 kaprů kolem 60 cm a 5 kaprů od 40 do 50 cm. Byla to jedna z nejlepších výprav letošní sezóny a doufám, že se mi i v příštím roce poštěstí několik neméně krásných úlovků.

O zážitky se s vámi podělil Petr Šurek, student, leden 2008
(některé úlovky Petra Šurka naleznete v našem fotoalbu)


Taky jste se na rybách vylekali?

Asi před dvěma roky jsem si šel sednout na řeku, sluníčko docela pěkně hřálo a ryby, jako obvykle, nebraly. přepadla mě dřímota. Rozchodit se to moc nedá, rybář má být u prutu, aby náhodou... Tak jsem si zdřímnul. No, zdřímnul, pospával jsem asi tak, jako to dělají kachny na Kulatém, spí a zároveň vás jedním okem pozorují. Já jsem oči zavřel a spíš jsem nastražil uši. Když policajt cvakne do prutu, je to slyšet a když prut spadne z vidliček, je šramot ještě větší. Z letargie mě probralo silné šplouchání! před mýma přimhouřenýma očima se objevila loď. Tedy přesněji, keňa, ještě přesněji, kánoe. Úlek samozřejmě nebyl tak silný, jako by tomu bylo, kdyby za vámi přišel tunový býk z pastvy, ale škublo to se mnou. Vpředu seděla pěkná žena, uprostřed velký pes a vzadu muž, zřejmi manžel nebo přítel. Ani jsem nepozdravil, tuším, že vodácký pozdrav je ahoj, oni taky ne. Kousek dál byl splav, přistáli u břehu, loď přenesli a pokračovali. Odkud vyjeli nevím, kde skončili taky ne, ale říkal jsem si, že to vůbec nemusí být špatný výlet. Musí se to ovšem umět, kánoe není pramice nebo vor! A Rokytná, žel, není z nejčistších! A taky, překonat pohodlnost, lenost a výmluvy, že na to nemáme. Je to lepší, než podstoupit mnohahodinovou cestu do Chorvatska, tam se týden smažit a pak stejné martyrium zpět. Hurá, byli jsme u moře. Já na kánoi jezdit neumím, ale s rybářským hospodářem Laděm Malenou hodláme projít úsek Jaroměřice - Litovany pěšmo. Tak uvidíme!

Vodáci vylekali Zdeňka Matouška


Minipříběhy Ládi Prokeše

Potkal jsem se na rybách s Láiou Prokešem a požádal jsem ho, aby mi nico povidil, co za desítky let co náruživi rybaoí, u vody prožil. Zprvu mi řekl, že nic zvláštního. A pak najednou zaeal vzpomínat. Jak před léty chytil na Dalešicích štiku. Zvláštní bylo, že se tak stalo na Silvestra a políeeno mil na candáta. Tedy udice nebyla opatoena lankem. A zubatá boj s rybářem prohrála, ae měřila celých 110 cm! Pak si Láďa zavzpomínal, jak na stejném revíru krmil norky. Byla to mláiata a na rybáře byla už dost zvyklá. Pískáním na sebe upozoroovala tak dlouho, až se dočkala odměny - rybiček, které pohotovi uklízela do porostu za zády rybářu. Byl na ni pikný pohled, ale ruku na srdce, co dilají norci na svobodi? To přece není puvodní naše zvio! A do toetice, příběh s liškou. Stejný revír. Šelmieka byla hodni drzá, rybáři se i obávali, zda není postižena vzteklinou. Liška se totiž bez velkých obav procházela po boehu, dokonce i mezi udicemi, a hledala, co by mohlo přijít na zub. Nechala se dokonce i nafilmovat. A eemu se mi skoro nechtilo vioit - jednomu z rybářu dokonce odnesla i boty, které mil odložené pod autem, protože k vodě se přezul do holínek. Na auto rybáři vidili, nemohl je tedy ukrást žádný lidský lapka. Láďa mi tvrdil, že latinsky neumí.
Hodni kuriózní poíhoda se Láiovi stala na Lipni. Lovil s kamarádem candáty. Kamarád zrovna zdolával rybu, když i Láďa mil záběr. Zásek - a zdolávání "velkého" kusu. Candát se většinou moc nebrání, ale tenhle se bránil zarputile. Když se mu "úlovek" konečně podařilo dostat ke boehu, překvapením zkoprnil. Na háeku totiž nevisel candát, ale racek! Zvláštní bylo, že se za celou dobu zdolávání nevynooil z vody. Problém byl s uvolniním ptáka. Jednak zuoivi kloval a pak, jak dostat háček z jeho jícnu? Nakonec musel být osvobozen i s háekem.
Když už ode mi odcházel, vzpomněl si i na příběh, který se stal jeho tehdy desetiletému synovi. Zdolával pikného kapra, když se do tohoto souboje připletla labu?. Na Máchovi jezeoe, kde se to přihodilo, se většinou nahazuje daleko a labu? si to namíoila přes napnutý vlasec. Jak to dopadlo? Špatni pro malého rybáře, protože dva soky nezdolal. Chvíli ho oba vodní tvorové tahali po boehu, pak se silon přetrhl a jak kapr tak labu? byli volní.
A já jen dodávám, co všichni víme - být na rybách, když neberou, ještě neznamená, že se musíme nekonečně nudit!

Vyprávění Ládi Prokeše zaznamenal Zdeněk Matoušek


Tohle už se opakovat nebude!

Rád vzpomínám na jeden zážitek z lovu kapru, který se mi přihodil před mnoha lety, kolem roku 1970, na rybníku Panský v obci Radkovice. Rybník byl doboe zarybnin kaprem, hospodařila na nim malá organizace Hrotovice. Doboe se tam chytali kapři i za pravého letního poledne, kdy se to v odborné literatuoe moc nedoporueuje. A tak jsem jednou, když jsem se vrátil ze školy brzy po poledni, rychle sbalil cajk a honem k asi 500 m vzdálenému rybníku. Tei jsem možná popudil, protože jsem se vrátil ze školy nikoliv jako žák, ale jako ueitel, ale nebylo tomu tak denni.
Přijel jsem k cípu rybníka a srdce se mi rozbušilo. Kapři lovili, a nebylo jich málo. Na klidné hladini bylo vidět plno velkých tmavých talíou, jak kapři vrtali v bahni. Rychle udice na zem a rychle tu nachystanou na plavaeku. Vidil jsem, že na druhou už asi ani nedojde. Ruce se mi toásly, abych to rychle zvládnul. Vidil jsem, že staeí jeden divoch a rozplaší všechny. A tei jsem vzteky asi zezelenal. Nevzal jsem si nástrahu! Rozhlédl jsem se po okolí a uvidil jsem jediného rybáře, který chytal asi 100 kroku ode mi. Potichu, ale rychle, jsem za ním vyrazil a vyškemral bramboru, přesněji 3 kulieky Rychle zpit a s potišením jsem zjistil, že se kapři nerozjeli. Povedl se hned první nához, asi 3 m za "talío" a pak opatrné naservírování kaprovi k tlami. Nenechal se přemlouvat, sbalil to okamžiti. Byl pikný, asi 2 kg. Při jeho vodění jsem samozoejmi ty ostatní rozplašil, ale přece jenom nikteří zustali. Kapra jsem vyháekoval, nechal v trávi a rychle pro druhého. I tentokrát jsem mil štistí hned na první hod. Jindy, když jsem nervózní, jsem potřeboval třeba 4 i víc pokusu. Taky tento si nechal oíct a byl na háeku. Stejný, jako ten první, asi dvojee. Kapry jsem dal do vezírku, vzal zbývající třetí kulieku brambory šel ji vrátit ochotnému rybáři. Škoda, že jsem v tu chvíli nemil fo?ák, tak vykuleného člověka jsem dlouho neviděl. Celá akce netrvala déle jak pit minut! Při odchodu jsem vidil, že se rybář přesunuje na muj post. Byl-li i on úspěšný nevím, ale docela jsem mu to i poál. Od té doby uplynuly dlouhé roky, ale abych chytil 2 kapry do 5 minut, tak to tedy ani náhodou. Rád vzpomínám.

Zdeněk Matoušek


Jak se mi splnil rybářský sen

Konečně nastal den, na který se každý vláčkař celý půlrok těší. Den, od kterého je povolen lov dravých ryb.
Bylo půl třetí ráno, 16. eervna 2007, kdy jsme s kamarády Vláďou Ježkem a Michalem Koubkem vyrazili z Jaroměřic do Podhradí na řeku Dyji, jež je poítokem Vranovské přehrady, nesmírni natišeni až se nám podaří ulovit našeho prvního letošního dravce. Tuto řeku jsme si vybrali z toho duvodu, že je domovem téměř všech druhu našich dravých ryb a každoroeni se zde podaří ulovit spousta krásných exempláou. Asi po hodini cesty dorážíme na místo. Všude kolem nás je ještě tma, ale celí nedočkaví vylézáme z auta, oblékáme kalhotáee a pak už honem k vodě vybrat co nejlepší místo pro náš lov. Naší první zastávkou se stává krásný splav. Už jen minutky zbývají do 4. hodiny ranní, ale nám se to zdá jako celá vienost. Konečně jsme mohli do vody nadhodit naše nástrahy! Štistí nám ale moc nepoálo a pouze po jediném nepodaoeném záběru jsme pokračovali řekou níže po proudu. Po několika neúspěšných nadhozech se nám daří zaseknout rybu. Jednalo se o štiku délky 59 cm. Jen chvíli poté se nám daří ulovit opět štiku, tentokrát délky 55 cm . Po 2 hodinové přívlači bez úlovku jsme se rozhodli vydat proti proudu k hornímu splavu. Zde nám ale také štistí moc nepoálo a pouze po jednom záběru, kdy byla zdolána opět štika délky 59 cm, jsme se rozhodli prozkoumat řeku níže pod Podhradím. Téměř po 30 minutách chuze narážíme na naše kolegy z Jaroměřic, Petra Ježka, Tomáše Ježka a Milana Bednáoe. Petr nám řekl, že zahlédl sumce o délce asi 130 cm . Nevinovali jsme tomu ale velkou pozornost a kluci vyrazili níže po proudu, kde se jim podařilo ulovit další 2 štíhlata a já vyrazil na druhou stranu řeky kde pod větví neustále lovili okouni. Přitom jsem náhodou narazil na hlubokou díru v korytu řeky poímo přede mnou a tak jsem se rozhodl ji prozkoumat. Malého twistoíka jsem vyminil za většího o délce asi 8 cm a hned při prvním nadhozu se stalo nico, o eem sní každý rybář. Přišel záběr a jakmile jsem rybu zasekl, bylo jasné, že se bude jednat o obra. V tu chvíli mi hlavou prolétlo, že by se mohlo jednat o toho sumce, kterého Petr zahlédl. Po několika minutách vypití, ale i krásného boje, se nám záhadná ryba poprvé ukázala a už bylo jasné, že je to opravdu krásný sumec. Eas ubíhal, ale ryba pořád plná síly ne a ne se vzdát. Mým dalším velkým štistím byla poítomnost rybáře z Brna, který už mil se sumci zkušenosti. Díky jeho radám a také obrovské pomoci ve vodě, kdy bránil sumci aby nezajel do potopených větví a také díky pomoci Milana Bednáoe a veliké dávce štistí se sumce, pro mi po dlouhé hodini a etvrt plné strachu,ale i krásného pocitu, podařilo unavit a vytáhnout na boeh. V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce a byl to zajisté muj nejkrásnější pocit a rybářský zážitek, na který nikdy nezapomenu.
Na závěr bych chtěl moc poděkovat Milanu Bednářovi a také rybáři z Brna, protože bez jejich pomoci, by se mi sumce jen ztěží podařilo vytáhnout z vody.
Po přeměření měřil sumec neuvěřitelných 230 centimetrů a vážil 65 kilogramů.

Vladimír Vejtasa

 

® 2007 Moravský rybářský svaz, MO Jaroměřice nad Rokytnou